Ondřej Zmeškal: Jízda na biku je pestřejší

V sedle kola pokořil ikonické vrcholy jako Tourmalet či Mont Ventoux. Teď Ondřeje
Zmeškala čeká na závěr sezony bikový ČT Author Cup. Porce 66 kilometrů s převýšením
1543 metrů bude pro nevidomého cyklistu ve srovnání se všemi předešlými výzvami jen
pomyslným pamlskem. „Ale každý závod je tak těžký, jak si ho uděláte,“ nepodceňuje výzvu
startující 8. října v Bedřichově.

Většinu akcí absolvujete na silnici. Máte zkušenost i se závody horských kol?

Právě s ČT Author Cupem, který jsem absolvoval před vypuknutím pandemie koronaviru.
Jenže tehdy nám praskl rám na kole a neujeli jsme ani čtyřicet kilometrů. Takže teď budeme
chtít v Bedřichově splatit nevyrovnané účty. V tréninku jsem jezdil na biku více. Letos jsem
absolvoval i první terénní triatlon, takže bych měl být připravený.

Jaká je vaše vzpomínka na první účast při Author Cupu?

Tehdy byla zima, ale svítilo sluníčko. Když je terén rozmáčený, tak hlavně sjezdy nejsou nic
moc. Tandem je delší, takže kolo jde relativně snadno do smyku. V terénu je třeba mít
zkušenosti. Jen si představte dva chlapi na jednom kole. Na blátě zabrzdíte a kolo jede
setrvačností dál.

Je jízda na tandemu v terénu hodně specifická?

Šlapat se musí pořád, jen v terénu je jízda zajímavější a zábavnější. Vodič mi hlásí horší terén.
Třeba velké kořeny, štěrkové či kamenité úseky, prudké sjezdy… Všechno, co by mě mohlo
vyhodit ze sedla a já se musím více zapřít. Prostě je to pestřejší.

Řeší se do terénu v případě tandemu speciální převody?

Máme kolo zpřevodované hodně do lehka, protože v kopcích máme dvojnásobnou váhu.

Minulý rok jste během července ujel přes tři tisíce kilometrů s porcí výškových metrů v řádech desítek tisíc. Představuje jednorázová akce v podobě ČT Author Cupu snadný úkol?

Záleží na každém, jaký si závod udělá. Pokud chce člověk závodit, může být i čtyřicet
kilometrů přespříliš. A jindy je stokilometrová vyjížďka pohodová.

Byla letošní sezona ve srovnání s loňskou hodně chudší a méně náročnější?

Mohl jsem zvolnit, za což jsem byl rád. Vyřešil jsem si v klidu věci k další sezoně. Nejde být
pořád jenom v top formě, jet na sto procent a nutit tělo makat. Navíc jednu hodně výživnou
akci v podobě IronMana v Německu jsme absolvovali.

Přiblížíte podobu tréninku v sezoně, kdy vás nečeká žádný z vrcholů jako byla Tour de France ve tmě nebo mistrovství světa v dlouhém triatlonu?

Je fakt, že před Tour de France byl trénink hodně systematicky zaměřený na kolo. Teď je
charakter trošku odlišný. V pondělí mám plavání a posilovnu, v úterý a ve středu cyklistiku
s během. Většinou jde o dvě hodiny na kole a šedesát minut běhání. Záleží, jestli je před
závody, podle toho se upravuje intenzita. Ve čtvrtek je v programu opět plavání s posilovnou.
Pátek zahrnuje lehký klus nebo úplné volno.

Existuje vlastně po absolvování Tour de France akce, která by vás sportovně lákala?

Když jsem běžel maraton na Velké čínské zdi, tak jsem si říkal, že už to nic nepřekoná. Pak
jsem přeběhl Českou republiku, což byl další zlomový moment, po němž jsem se bál o výzvy.
Tour de France tohle všechno překonala. Přitom vlastně celá akce přišla tak nějak sama.
Takže nic nelámu přes koleno a uvidím. Atraktivní by rozhodně byla paralympiáda. Zajímalo
by mě, zda přebije Tour de France.

Ohlas na loňské absolvování trasy Tour de France byl obrovský. Postrádal jste letos akci, která by přinesla takový přesah?

Ani náhodou. Zaznamenali jsme s mým týmem úspěchy na jiném poli než sportovním.
S dokumentem k Tour de France cestujeme po republice a vybrali jsme dost peněz na charitu.
Všem se to moc líbí. Třeba v Děčíně za mnou přišel kluk a říkal mi, že byl o pár dnů dříve na
Žižkovi, ale náš dokument k Tour jej nadchnul více. To byla hodně milá reakce. Když si
vezmu, že velkolfilm Žižka stál půl miliardy, měl jsem velkou radost.

Snažíte se být osobně na všech promítacích dnech dokumentu k Tour de France?

Ano, protože osobní rovina je nejvíce obohacující. Lidé se mě mohou ptát, jsou bezprostřední.
Pravidelně se stává, že přijdou a řeknou: „Řešíme nesmysly, brečíme nad malichernostmi, a
pak vidíme, že úplně zbytečně, protože jsou mnohem hlubší a závažnější problémy.“ Mám
radost, že můžeme motivovat a současně inspirovat.

Kvalifikace na paralympiádu v triatlonu, jemuž se věnujete, je ale hodně svízelná, že?

Jde o naprosto odlišný sport ve srovnání s dlouhým triatlonem, jemuž se věnuji. Jde jen o 750
metrů plavání, dvacet kilometrů na kole a pět kilometrů běhu. Počítají se tři nejlepší závody
z celého seriálu Světového poháru. A v konečném účtování je třeba být do top deset.

Jsou pro vás distance olympijského závodu hračkou?

I ve sprintu se člověk může pořádně zmrtvit… Každopádně se chci do Paříže kvalifikovat,
takže budu bojovat.