Proč se Zdeněk Štybar těší na Author Cup? Baví mě příběhy lidí

Pyšní se nejlepším českým výsledkem z mistrovství světa v gravelu. Vyhrál etapu na Tour de France, šotolinovou klasiku Strade Bianche, absolvoval závody po celé planetě. Přesto se Zdeněk Štybar těší na velkou premiéru: 12. října pojede poprvé v životě Author Cup. Tradiční "zavírák" české cyklistické sezony v Jizerských horách. "Jsem šťastný, že mám po kariéře příležitost poznávat oblasti, do nichž jsem se jako profesionál nedostal," říká osmatřicetiletý cyklista. 

Zdeňku, máte projeté Jizerské hory, kde se ČT Author Cup 12. října uskuteční?

Kolem Bedřichova jsem párkrát trénoval. Ale rozhodně si netroufám tvrdit, že mám oblast Jizerek projetou. Do terénu jsem se nedostal vůbec, jezdil jsem tam na silničním kole. Z cyklistického hlediska pro mě jde o neznámé lokality. Jsem moc rád, když se naskytne příležitost poznat novou část země. Author Cup jsem nikdy během aktivní kariéry nejel, takže se moc těším.

ČT Author Cup každoročně absolvují více než tři tisíce cyklistů. Půjde pro vás o nový zážitek z hlediska počtu startujících?

Už jsem pár zkušeností udělal, třeba při L'Etape Czech Republic. Vždy odstartuji a jedu si svoje tempo, aby mě to nebolelo. Přistupuji ke všem závodům, kde jsem jako ambasador, stejně. Vnímám to jako fajn akce, které mám na pohodu. Jde o kontakt s lidmi a bonus představuje fakt, že se svezu na kole. 

Někteří bývalí profesionálové se podobným akcím vyhýbají. Jaký je váš vztah k trávení času s amatérskými cyklisty?

Velice pozitivní. Pokaždé mi akce dodávají spoustu energie. Mám čas si s lidmi popovídat. Pokud někdo chce, uděláme si fotografii. Nejsem ve stresu, že bych se měl soustředit na závodění. Mám klid a veškerý čas mohu věnovat fanouškům.

Co vlastně představuje největší příval energie?

Mně se líbí příběhy lidí, které na kole potkám. Skoro z každého rozhovoru na kole vyplyne nějaký silný životní příběh daného člověka. Nebo za mnou přijeli cyklisté, že s kolem začali kvůli mně. Dělá mi radost, že mohu lidi potěšit. Rozdat podpisy, fotografie, pohovořit si... Dříve mi to bralo energii. Hlavně během cyklokrosu. Tam nebylo před fanoušky úniku od rána do večera.  Neměl jsem šanci se schovat, dostat se do klidu. Fanoušci mi pořád do obytného vozu, s nímž jsme závody objížděli, posílali fotografie nebo dresy k podpisu. Během kariéry bych si možná říkal, že jde o ztracený den tréninku. Ale teď už nemám z hlediska závodů kam spěchat.

Součástí vašeho zapojení do Author Cupu, který se jede v sobotu, je i páteční social ride. Těší vás i tyto vyloženě nezávodní akce?

Řekl bych, že je tam ještě více prostoru navázat kontakt s fanoušky. Už jsem podobný scénář absolvoval před Horskou L'Etape v Prachaticích. Bylo to fajn. Tady totiž tempo už vůbec neřeším. Je mi jedno, jestli jedu dvacet nebo čtyřicet.

Amatérských závodů, jichž se aktivně účastníte, ve vašem kalendáři přibývá. Stává se, že občas narazíte na cyklistu, který s vámi chce závodit a pomyslně porazit Zdeňka Štybara?

Z mojí strany žádné soutěžení nehrozí. Moje závodní dny jsou sečteny. Vážně si kolo jen užívám a tomu uzpůsobuji i tempo. Nechci si hrabat na dno a někde se trápit. A pokud se někdo tak ctižádostivý najde, nevím o tom. 

Author Cup pojedete na gravel kole. Jak nový trend vnímáte?

Já rozhodně neberu gravel jako novou disciplínu. Je to objevování krajiny a konkrétních lokalit z jiné perspektivy. Člověk se hodně pohybuje v přírodě, je to i o nějakém vyklidnění. Na silničním kole je potřeba plánovat trasu, aby se člověk vyhnul hlavním silnicím. Gravel nic takového nežádá. I proto se z něj stavá z mého pohledu masová záležitost. Celé to prostředí mezi amatéry mi přijde více na pohodu, volnější. Na silničce se přeci jen pořád trošku závodí. 

Poměr času, který trávíte na kole, se od silničky překlopil ke gravelu?

Moc bych si to přál. Ale pořád jezdím dominantně na silničce. Třeba v Česku kolem Stříbra to paradoxně nemám na gravelu vůbec projeté. Když jsem v rámci tréninku ještě během kariéry šel na krosové kolo nebo na horské, byly tréninky hodně specifické, také jsem nikdy sto dvacet kiláků po lese nenajel. Doufal jsem, že letos bude příležitost a přes léto si to projedu. Ale nestalo se. Mám kousek Slavkovský les, Český les. Užívám si přírodní parky na silničním kole. Paradoxně v Belgii jsem na gravelu prožil více času. Třeba před Tour de France jsem jel na trénink s Mathieu van der Poelem. Měli jsme sraz v lese na konkrétním bodě. Přestože jsem byl deset kilometrů od baráku, překvapilo mě, že jsem projel naprosto neprozkoumanou oblast. Tohle se mi na gravelu líbí.  

Hodně lidí řeší dilema zda zvolit na jízdu v přírodě gravel či horské kolo. Jaký je váš pohled?

Jednoznačně je gravel komfortnější. Posed je úplně jiný, geometrie rovněž. Je to příjemnější. I v lese je možné jet třicítkou. Není to jako na biku, který člověk prakticky tlačí před sebou. Osobně horské kolo už ani nemám.

Česko jste reprezentoval na prvním mistrovství světa v gravelu. V roce 2022 jste dojel v Itálii osmý. Má tenhle výsledek ve vaší kariéře zásadní místo?

Chtěl jsem tehdy medaili. Jelo se v Toskánku, bylo to ovlivněné taktikou. Vpředu byl odjeýt Gianni Vermeersch s Danielem Ossem, byli snad sto kilometrů v úniku. Já byl v druhé skupině, ovšem byl tam třeba Mathieu van der Poel. A protože je Gianni jeho týmový kolega, tak nechtěl jet. K tomu dva Belgičané, dva Italové. Závod se prakticky zastavil. Zkusil jsem v příhodný okamžik nastoupit, abych zaútočil na třetí místo, jenže mi spadnul řetěz. Nakonec bral bronz Mathieu.

Letos na startu bude znovu. O duhový trikot se pojede první říjnový víkend v Belgii. A startovní listina slibuje mimořádnou podívanou...

Van der Poel přitáhne hodně fanoušků, kterých se už tak chystalo obrovské množství. Minulý rok na mistrovství Evropy byla atmosféra fantastická. A světový šampionát bude ještě lepší. Pojede se z Halle do Lovaně. Očekávám hodně dynamický závod. A těší mě, že na místě budu v roli komentátora.